Na Den české státnosti jsme se vydali do Třebíče, abychom po delší době navštívili další místo, které je zapsané na Seznam UNESCO. Tak se s námi pojďte podívat, co jsme zde zažili a viděli.
Auto jsme nechali na Komenského náměstí a vyrazili jsme za hlavní dominantou města. Po cestě k bazilice svatého Prokopa jsme se zastavili na dortík a horkou čokoládu v kavárně Za pecí, kterou
doporučujeme všemi deseti.
Po načerpání potřebné energie jsme si v turistickém centru u baziliky koupili lístky (byly dražší než v obvyklé dny, a to kvůli svátku a doprovodnému programu). Před vstupem do baziliky na nás čekali průvodci v dobových kostýmech a na závěr prohlídky jsme si vyzkoušeli středověký tanec. Samotná prohlídka baziliky byla skvělá. Vnitřek byl opravdu nádherný a jen jsme se podivovali, jak se v průběhů let interiér měnil. Ve výsledku můžeme být vděčný těm, kteří baziliku dali do takového stavu, v jakém ji můžeme vidět dnes.
Pokud rádi objevujete památky UNESCO nejen na našem území, určitě doporučujeme návštěvu. Komentovaná prohlídka se opravdu vyplatí, protože bazilika má co nabídnou zejména zevnitř. Tato monumentální stavba v roce 1468 byla poškozena vojsky uherského krále Matyáše Korvína. Navíc více než dvě století sloužila ke světským účelům. Lidé ji využívali jako konírnu, obilná sýpka nebo pivovar. Kvůli tomu utrpěla bazilika mnoho nenávratných změn. Teprve po obnově za vlády Valdštejnů začala bazilika opět sloužit k sakrálním účelům a byla zasvěcena sv. Prokopovi. K výjimečným prvkům baziliky patří nástěnné malby v opatské kapli, krypta s padesáti sloupy nebo románská rozeta s původní desetidílnou kamennou kružbou.
Když jsme se pokochali a zatancovali, vyrazili jsme skrz město směrem k místnímu židovskému hřbitovu, který je také zapsaný na Seznamu UNESCO. Je zvláštní psát o hřbitovu jako památce, kdo tam nebyl jen stěží pochopí. Přivítá vás tam klid a ticho, které vás doslova pohltí. Sem tam jsou k vidění pozůstalí zemřelých, kteří opečovávají náhrobní kameny. Povětšinou jsou ale náhrobky zarostlé břečťanem a nápisy těžko rozluštitelné. I tak je tu cítit genius loci. Dočetli jsme se, že hřbitov skýtá okolo 2600 náhrobků, z nichž nejstarší je datován rokem 1631. Pochováno zde bylo asi 11 000 lidí, proto ho považujeme za největší židovský hřbitov u nás.
Odtud jsme se vydali prozkoumat město. Bylo zvláštní se procházet klikatými ulicemi, číst popisky na domech, a přitom skoro nikoho nepotkat. Na to, že byl státní svátek se v ulicích skoro nikdo nepohyboval. Malinko nás tížil čas, abychom dorazili do Prahy v příjemnou dobu, a tak jsme vynechali Hasskovu zahradu, kde je Masarykova vyhlídka na Třebíč. Protože to ale nebyla naše poslední návštěva Třebíče, necháme si vyhlídku na příští návštěvu. A tentokrát už ne ve dvou.
