Když Gába přišla s tím, že její nejlepší kamarádka bude promovat v Dánsku a my jsme zvaní, byli jsem oba natěšení, a to hned dvakrát. Jedním z důvodů bylo samozřejmě úspěšné absolvování studia kamarádky a druhým bezesporu to, že zase objevíme nový kout Evropy.
Domluvili jsme se ještě s jednou kamarádkou a vyrazili na dalekou cestu přes celé Německo. Jelikož cesta do cílového místa trvá necelých 10 hodin autem, a my jsme si po cestě naplánovali pár zastávek, rozhodli jsme se jet přes celou noc. Psalo se 25. října 2018 devět hodin ráno a my právě překročili hranice Dánska. Před námi byl prodloužený víkend a spousta míst k prozkoumání.
Přemyslovská stopa
První místo, které jsme si určili za cíl, bylo město Ribe, které je nejstarším městem v Dánsku. Auto jsme nechali u vikingského muzea, které se od doby co jsme tam byly neuvěřitelně změnilo. Nyní se jedná o návštěvu repliky vikingské osady. My jsme byli v budově, která obsahovala artefakty a jiné zajímavosti. I když to nyní vypadá naprosto skvěle i tehdy to stálo za návštěvu. Po zaplacení 65 dánských korun za osobu jsme si prošli krásné ukázky vikingského života, obchodu a stavebnictví. O Dánsku jsme si předem nic nezjišťovali, a tak nás mile překvapilo, že právě v tomto městě byla socha české princezny Dagmar Přemyslovny, dcera Přemysla Otakara I. Samozřejmě jsme věděli (tedy spíš Vojta věděl), že Přemyslovna do Dánska byla provdána, ale netušil nikdo z nás, že právě zde bude její památka. Socha se nachází v bývalé pevnosti Riberhus Slotsbanke. Od katedrály se k pevnosti dostanete za 10 minut, pokud máte rádi stejně jako my české stopy v zahraničí, určitě si nenechte toto tajemné místo ujít. I když je v historických análech zmínek po české princezně pramálo, tak obyvatelé Dánska ji tu stále milují.
Nejvyšší „kopec“ Dánska
Není žádným tajemstvím, že Dánsko je jedna velká placka, a tak se naším dalším cílem stal nejvyšší bod Ejer Bavnehøj, který má 170m n. m. Zajímavostí je to, že farma, která se nachází kousek od tohoto bodu, je položená na vyšším bodě, ale to nevadí, jelikož jde o jedno „pohoří“ Møllehøj. Prostě a jednoduše, když dorazíte k vyhlídkové věži, tak jste stanuli na nejvyšším bodě Dánska.
Město
Århus, druhé největší město Dánska, jsme vzali útokem. V roce 2017 bylo vyhlášeno městem kultury. A co zde vidět? Rozhodně navštivte skanzen Den gamle By. Jsou zde umístěny domy z různých částí Dánska pocházející z 16. století až 19. století. Zajímavá je i nová radnice, která z dálky vypadá jako betonové monstrum. Ve skutečnosti je však celá obložená norským mramorem. Další budova, která zaujme už z venku je ARoS Aarhus Art Museum. Zcela navrchu této budovy je prstenec, kterým návštěvníci procházejí a naskýtá se jim unikátní pohled z vrchu na celé město. Z venku lze zase pozorovat stíny návštěvníků, jak se po prstenci pohybují. Budova působí velmi zajímavě a pokud máte ve městě více času než my, určitě ji prozkoumejte blíže.
Majáky
Co byste rozhodně neměli vynechat, je výlet na jakýkoliv maják v okolí. My jsme si vybrali Lyngvig Fyr a musíme říct, že výhled byl dechberoucí. Na jedné straně krásné moře a na druhé písečná pláž pomalu se proměňující v zelenou pláň. Musíme také podotknout, že nám přálo počasí, a to všemu dodalo tu správnou atmosféru. Navíc pláže v Dánsku jsou tak jiné než které známé v prosluněných destinacích. Cestou jsme si nasbírali pár zajímavých kamínků ve tvaru želvích vejcí, a dokonce jsme natrefili i na opevnění z II. světové války.
První větrná elektrárna na světě?
Tím místem je Ulfborg. Kousek od centra tohoto městečka se nachází právě škola, kterou vystudovala naše kamarádka. Neměli jsme ani tušení, že právě na tomto místě se psala historie větrných elektráren. Vindkraftværket Tvindkraft je pramatka větrné energie. A pokud vás zajímá, jak vypadá dánská promoce, tak vás musíme zklamat. Škola, kterou jsme navštívili a ve které jsme byli 4 dny hosti, se neřadí mezi běžné vysoké školy. Dalo by se říci, že jde spíše o alternativa k dnešnímu stylu učení. Studium totiž neprobíhá klasicky v lavicích a učebnách, jak jsme zvyklý, namísto toho objedete autobusem státy Afriky, učíte po středních školách v Evropě, zorganizujete pár tucet festivalů, vaříte pro celou školu z vlastních vypěstovaných surovin, staráte se o lidi s handicapem nebo sociálně slabších vrstev a mnoho dalších praktických dovedností si odnesete. Pokud by vás zajímal jiný pohled výuky, určitě nám neváhejte napsat (předáme kontakt do těch správných rukou) nebo se přímo podívejte na stránky školy. A tak jsme zažili nevšední šestihodinovou promoci, kde jedlo, zpívalo, dojímalo, vzpomínalo, a tak všechno hezky v poklidné rodinné atmosféře probíhalo.
Dumpster
Asi každý slyšel o tom, že jsou lidé, kteří chodí k popelnicím u supermarketů a hledají potraviny, které se dají ještě zužitkovat, aniž by jim cokoli bylo. My jsme si toto poprvé vyzkoušeli právě v Dánsku a nestačili se divit. Pod rouškou noci jsme se vydali prozkoumat pár supermarketů. Ze začátku jsme měli ostych, ale když jsme u popelnic narazili na plno Dánů, kteří vyrazili na „nákup“ stejně jako my, rázem se naše obavy, že děláme něco nekalého, ztratili. A tak jsme se pustili do hledání.
Našli jsme neuvěřitelné věci a potraviny. Avokáda, pomeranče, květináče, vrtačku, pečivo, melouny, sýry, květiny, hračky a mnoho dalšího. Jsme nesmírně vděční za zkušenost, kterou jsme si odsud odvezli, a zároveň je alarmující, co všechno se zbytečně vyrobí/vyhodí a kolik nejen potravin přijde nazmar.
Silnice
Neuvěřitelně krásné a čisté silnice nás provázeli po celém putováním. Řidiči aspoň na nás působili ochotně a mile. Nikdo se nikam nehnal, a i když vás někdo předjíždí, tak je to tak ladné a klidné, že se prostě musíte usmívat. Jejich silnice nejsou nijak kopcovité a povětšinou rovné. Procházejí farmami na vánoční stromky a za chvilku vás krajina pohltí natolik, že i sebemenší zatáčka musí být řádně značena.
Jídlo
Dánsko a jídlo? Jelikož jsme byli ubytovaní ve škole, kde se o nás báječně postarali, tak jsme neměli příležitost ochutnat jídlo v dánských podnicích. Co jsme ale museli ochutnat byl jejich sladký dezert flødeboller. Chutná to jako marshmeloo v čokoládě a je to neuvěřitelně dobré. Mezi další tradiční výrobky se řadí dánský marcipán nebo sladkosti na bázi lékořice (pendreku). Za národní jídlo se považuje smørrebrød neboli obložený chlebíček s čímkoli vás napadne (uzeným lososem, krevetami, paštikou, vepřovým masem, zeleninou, ovocem…) podávaný jak ve studené, tak i teplé kuchyni.
Po stopách UNESCO památek a taky trochu Moravy
Naše putování jsme dovršili v městečku Christiansfeld, které v 18. století založili dva bratři z Moravy. V městě jsou vystaveny budovy, které odpovídají ideálům jednoty bratrské. V roce 2015 bylo toto místo zaneseno na seznam UNESCO. Město na nás působilo poklidně téměř liduprázdně, otevřený byl jednoduchý Luteránský kostel se zajímavým sálem, který jsme si mohli bez poplatku projít. Kromě památek je Christiansfeld proslulý svými medovými dorty, které se zde pečou dle tajného receptu od roku 1783 ve stejné pekárně.
Závěrem
Co říci? Asi nás trochu překvapilo, že dánská povaha je spíše chladná (ostatně jako u většiny severských států), ale i přesto věřte, že jsou to milí a ochotní lidi. My jsme například nevěděli, jak zaplatit parkování v automatu a jedna paní ochotně přišla a vše nám vysvětlila. Ve městech nečekejte velké architektonické skvosty na každém rohu. Věděli jste, že dánské léto je ten nejkrásnější týden pod sluncem?
Pokud chcete Dánsko navštívit, tak rozhodně neváhejte. Stojí to rozhodně za to.