Jan Lucemburský to tu miloval víc než králoství České, no a my jsme se jeli podívat, proč…
Plán zní jasně. Vyrazit nejpozději ve čtyři ráno, abychom se vyhli všem zácpám na německých dálnicích. Realitá je však jiná. Probouzíme se ve čtvrt na sedm a situace se nám nečekaně komplikuje. Naše tempo je ale vražedné a za patnáct minut už sedíme v autě a vyrážíme.
Naše trasa směřuje k Frankfurtu a pak na Trevír. Cesta je to sice delší, ale volíme jí záměrně a to hlavně kvůli hradu Eltz a města Trevír, o kterých se můžete dočíst více zde.
Z města Trevír je to už jen patnáct minut na státní hranici s Lucemburskem. Po překročení hraničního pásma se dostáváme do země, která oplývá zelení. Všude kam se podíváme vidíme jen husté lesy. Na dálnici, která není zpoplatněná, jedeme skoro sami a za třicet minut už sjíždíme do hlavního města velkoknížetství Lucemburku. Naším domovem se pro tento výlet stává hotel Ibis, který se nachází pět minut chůze od letiště. Toto ubytování jsme vybraly z finančních důvodů a pozdního výběru ubytování. Levnější byl už jen hostel, ale vidina spaní s dalšími deseti osobami se nám nezamlouvala. Strach z toho, že nás budou budit letadla, přešel hned poté, co jsme místní letiště viděli. Letiště se skládá z jedné malé přijímací haly a frekventovanost letadel je nízká.
Okolo 9 hodiny se vydáváme do centra. Na recepci hotelu se ptáme, jakou autobusovou linkou můžeme jet. Lehké obavy z toho, že se zde anglicky nedomluvíme rázem mizí. Slečna ochotně poradí, že linka 16 bude ta nejlepší. Při otázce, kde si můžeme koupit lístky, jestli u řidiče nebo automatu, nám bylo řečeno, že je sobota a autobusová doprava je zdarma.
Jakožto Češi, kteří snad nikdy nedostali nic zadarmo, jsme se na sebe s údivem podívali. Slečna za recepčním pultem si toho všimla a prý ať se tedy ještě raději zeptáme přímo v autobusu. O pár minut později sedíme v lince 16, která hlásí, že za třicet pět minut budeme v centru… a opravdu ZADARMO.
Naše cesta autobusem končí na zastávce Hamilius a vydáváme se ulicí Avenue Monterey, která nás zavedla přímo do srdce centra. Po cestě se zastavujeme u výlohy pekárny Fisher 1903 a uvědomujeme si, že bychom se mohli konečně najíst. Naše chuťové buňky zatoužily po bagetách, které jsme prostě museli mít. Po dostatečném občerstvení jsme vyrazili do víru města.
Další naše kroky směřovaly do katedrály Notre-Dame, kde odpočívá první z Lucemburských králů na českém trůně Jan Lucemburský.
Po návštěvě katedrály jsme odstartovali průzkum samotného města. Jelikož jsme neměli žádnou mapku a ani pořádný plán, co všechno navštívit, vyrazili jsme na blind. Co jsme tedy při našich toulkách tímto krásně zeleným městem viděli? Monument Dicks et Lentz, který se nacházel na malém náměstíčku, jenž neslo název Náměstí Jana Palacha. Toto náměstí se nachází v rohu náměstí Place d’Armes. Rozhodně stojí za to, se projít po hradbách, které Vás provedou po obvodu celého města. Ne jen, že se Vám naskytne krásný pohled na část města, které se rozkládá mezi dvěma skalami, ale také máte krásný výhled na všudy přítomnou zeleň. Naše trasa podél hradeb začíná u velkého komplexu, který je označen jako Justiční palác. Příjemným tempem po hradbách docházíme na zbytky místního hradu Casemates du Bock, ze kterého se nám naskytl panoramatický výhled na město. Pod námi se nachází starý most, jenž byl součástí městského opevnění. Neváháme ani minutu a už k němu sestupujeme ulicí Montée de Clausen. Dostáváme se k vodě a nad námi se tyčí jeden z vysokých obloukovitých mostů, po kterém se prohání vlaky. Přicházíme na velmi příjemný malý palouček u něhož se nachází most s věží. Nad námi se dále tyčí skály a historické centrum Lucemburku. Vystupujeme po točitém schodišti a ocitáme se na historických hradbách.
Na této straně města jsou k vidění pozůstatky obranných věží. Bohužel jsou veřejnosti nepřístupné, ale to nám nevadí. Ostatní části opevnění jsou volně přístupné až na podzemní krypty pod hradem Casemates du Bock i zadarmo. Pak se vydáváme ulicí Rue du Rham dolu z kopce až k mostu, přes který vede ulice Rue Münster. Hned u tohoto mostu se nachází Skotská hospoda Scott’s Pub, kde točí místní pivo. Dopřejeme si posilnění a zamíříme přes most na druhou stranu. Zde se hned naproti mostu nachází díra ve skále, která nás zavede k výtahu. Ten nás zadarmo vyvezl zpět na skálu, odkud jsme započali naše putování po hradbách (a to konkrétně k místu Justičního paláce). Tento okruh nám zabral kolem 2 hodin s tím, že jsme se opravdu nikam nehnali.
Prohlídku města máme zdárně za sebou a začíná nás trápit hlad. Ve staré části města se nacházejí převážně restaurace, hospody, kavárny a bistra. Obchod s potravinami jsme v centru našli pouze jeden, daleko více jich je v nové části města. Těšili jsme se, jak ochutnáme místní kuchyni, která je inspirována francouzskou a německou. Místní speciality jsou například Träipen (smažené jelito), Kuddelfleck (dršťky obalené v těstíčku) nebo Judd mat gaardebounen (vepřové uzené koleno podávané se zelím). Bohužel jsme však ani na jeden pokrm v jídelních lístcích nenarazili (možná jsme je přehlídli). Na své si zde přijdou všichni milovníci italské kuchyně, protože těchto restaurací je ve městě spousta. My jsme si nakonec vybrali mexickou restauraci Chi-Chi’s na náměstí Place d’Armes. Na uvítanou jsme dostali misku nachos s dipem, místo bylo příjemní a jídlo chutné. Celkem jsme za dvě jídla (burger, quesadilla) a dvě piva platili 34 euro (rok 2018).
Cestou na hotel jsme vystoupili na zastávce Poutty Stein, neboť v její blízkosti leží velký supermarket Auchan Kirchberk, kde seženete veškeré potraviny. Velmi nás překvapil široký výběr alkoholických nápojů ale i čerstvých ryb a mléčných produktů. Na závěr pár zajímavostí o Lucembursku, které jste možná ani netušili.
Zajímavosti
- Lucembursko je největší velkovévodství na světě, žádné jiné totiž neexistuje
- hlavní město Lucemburk je zapsáno na seznam hmotného Světového dědictví UNESCO
- taneční průvod ve městě Echternach je zapsán na seznam nehmotného Světového dědictví UNESCO
- vlastní vlajku má až od roku 1848
- jakékoliv místo v Lucembursku leží maximálně 30 km od hranic
- v hlavním městě jezdí elektro/hybrid autobusy
- hovoří se zde 3 úředními jazyky – lucembursky, německy a francouzsky
- ve vesnici Schengen se podepsala dohoda o volném pohybu osob přes hranice EU
- všichni plnoletí občané Lucemburka jsou povinni chodit k volbám do vlády
- Lucembursko se stalo zakládající zemí pro EU, NATO, OECD a BeNeLux
- Lucembursko si chtělo udržet svou neutralitu a nechtělo vstupovat do 2. světové války, pod tlakem ale změnilo svůj názor